Ikdyž jsem začala asi celkem pozdě, za chvíli bude spousta práce na zahradě a dění se přesune spíš ven a nebude tolik času ke klidnému sezení pod dekou, s horkým čajem a s krásným zvukem cinkání jehlic.
Naše maminka pletla co si pamatuju. Ony sama říkala, že plete asi od 10 a naučila jí to její babička.
Pletla krásně a pořád. Těch krásných svetrů co jsme od ní měli a kamaše, čepice, rukavice a nespočet ponožek. Pamatuji si, že nejkrásnější pro mě byl růžovo-zelený svetr s velkou mikimauzí slečnou ve předu. Ten jsem milovala. No a samozřejmě svetýrky pro panenky a hlavně na Barbie nesměli chybět.
Chtěla bych i já umět nějaké to malé kouzlo, kterým bych potěšila děti.
Mé pletařské umění stěží končí na nahazování ok a hladce a obratce. A to co upletu by se dalo jen těžko použít třeba právě na svetýrek.
Proto jsem se do toho pustila hned jak mě chytlo to nadšení. Než budu umět uplést svetr, budu to moci v zimě zkusit třeba se šálou na, kterou budu trénovat celé léto ;)
Chtěla jsem něco co můžu dělat třeba v obýváku když hrajeme hry (zrovna u nás frčí prší). Nebo při koukání na tv. Něco u čeho není potřeba zabrat celou jídelnu a při času večeře to zase všechno uklízet. Pletení je na tohle suprové, hodíte ho do tašky, košíku a jde i s pletením kamkoli. Na to se taky těším. Tak snad mi to nadšení vydrží a první co jsem se rozhodla uplést je hadřík na nádobí.
Od naší maminky jsem dostala už asi tři a jsou úžeasné, krásně se s nimi cokoli myje a rychle schnou. Je nutné mít dobrou vlnu. Ty naše jsou ze zbytků, kterých má mamka spoustu.
Karolínce se pletení moc líbilo. Stále nám brala jehlice a vlnu. Její babička se nad ní smilovala a začala jí učit plést jako to učila kdysi její babička ji.
Karolínka byla nadšená. Samo sebou nic neupletla(jsou jí 4), ale ten pocit důležitosti, že jí babička učí plést byl pro ni asi to nejkrásnější.
Zkoušeli i háčkovat, to jí tolik nebavilo, ale myslím, že má slušný počátek a kdo ví třeba až jí bude deset, už tu budou cvakat jehlice dvoje.
Byl to krásný víkend.
