Dnes ráno jsem vstala brzo a zasedla ke stroji.
Jsem spíše skřivan než sova, jak říká moje sestra. Radši si přivstanu, než bych ponocovala. Ale není tomu tak dlouho, co to bylo obráceně. Než jsme měli děti, tak to nebyl problém chodit spát až po půlnoci. Vstávat do práce bylo trošku drsnější, ale o víkendu se dalo všechno dohnat. Nikam jsme nespěchali a nemuseli (většinou), tak se dalo krásně vyspávat. Až po narození naší první dcerky jsem si uvědomila, že prostě nemůžu věci dohánět dlouho do noci co to naše malé miminko spinká. Když mě pak ráno o půl šesté budila pláčem, že už je čas na mlíčko pro hladové bříško. Vstala jsem, ale nebylo po mě nic a byla jsem pěkně protivná i na ni.
Takže tak. Už dlouho se večer snažím chodit spát do deseti hodin a ráno vstávám před šestou, asi hodinu před dětma. Je to paráda. Stihnu se v klidu umýt učesat. Vychutnat si hrnek čaje a probrat se dřív než na mě začnou děti chrlit svá přání a touhy na nadcházející den. Někdy jako třeba dnes se mi povede vsát ještě dřív a zvládnu i něco ušít.
Dneska to byla kapsička na plínky pro kamarádku na objednávku.
Bylo to moc fajn. Poslední dobou se ke stroji moc nedostanu a takhle po ránu mi to šlo samo a to ticho a klid.
A když bylo došito.....
...za chvilku za stromy vykouklo sluníčko.
Přeji všem nádherné a plodné pondělí.
